Tomáš Otruba: Mount Everest a Dhalágirí

Tomáš Otruba: Mount Everest a Dhalágirí

Tomáš Otruba

Na Vlašských boudách nad Pecí žije více než dekádu, nicméně v prostředí hor se pohybuje odmala. Staly se neodmyslitelnou součástí jeho života. Fyzicky začal vrcholy poznávat kolem šestnáctého roku. Nejprve české pískovce, záhy nato také skály ve slovenských Tatrách. Představa, že z komunismem sevřené země vycestuje třeba do Alp, byla tehdy vzdálenější než jeho jarní cesta z Prahy do Himálaje.

S přáteli plánoval výstup na nejvyšší horu světa tři roky. Když se kvůli obavám z covidových opatření připravovaná expedice na poslední chvíli rozpadla, Tomáš již nechtěl čekat. Cítil se být na osmitisícovku připravený, vyčlenil si na ni čas, a tak na poslední chvíli zvolil náhradní cíl – Dhaulágirí (8167 m), sedmý nejvyšší vrchol světa. „Tím, že jsem Dhaulágirí na podzim vylezl a užil si to, nabyl jsem dojmu, že nazrála doba. Letos na jaře bylo proto vše jasné: Jedu na Everest.“ vzpomíná.

Po objevu hory v roce 1808 byla považována za nejvyšší horu světa, to trvalo dlouhých 30 let. Co se týče převýšení svého okolí, je skutečně bezkonkurenčně nejvyšší horou na světě. Údolí řeky Kali Gandaki na jihovýchodě převyšuje o neuvěřitelných 7 000 výškových metrů jen na 30 kilometrů vzdálenosti. Lezecky se tak pro Tomáše Dhaulágirí ukázala jako objektivně náročnější, než pozdější Everest. Výstup provázelo náročné počasí, hodně deště, sněžení a následně, když stěnu Eigeru ohřálo Slunce, létalo kamení, led a laviny. Dhaulágirí byla poprvé zdolána 13. května 1960 členy švýcarsko-rakouské expedice, kterou vedl Max Eiselin.

Při výstupu na Mount Everest bylo podle Tomáše technicky nejnáročnější projít hned zpočátku ledopádem Khumbu, pro který je charakteristické četné lezení, slaňování a používání žebříku. Každou hodinu se přitom tato obrovská masa ledu hýbe, denně údajně až o metr.